Ráno se probouzíme neobvykle pozdě – v 8:15. Asi se nám konečně podařilo přizpůsobit se místnímu času nebo to bylo tím, že nás tu noc neobtěžovali komáři. Snídáme, balíme a vyrážíme na St. Arnaud (městečko, které je vstupem do národního parku Nelson Lakes).
Už jsme hodně aklimatizovaní, což dokazuje fakt, že se tu i Míra cítí jako doma. Z parkoviště si to šinul v pravém jízdním pruhu až do doby, než na něj domorodec jedoucí v levém pruhu za ním zatroubil. Díky mu, zachránil nám život. Na naši pětiset metrové pouti protisměrem jsme nepotkali žádné auto, stejně tak jako na dvacetikilometrové trase do St. Arnaud.
Dorážíme na místo, parkujeme u místního infocentra. Promýšlíme jednodenní výlet a objednáváme spaní v kempu Kerr Bay na břehu jezera Rotoiti. Kolem něj se tyčí vysoké hory (cca 1400 m.n.m.). Velmi působivě a hrdě střeží jezero. My se vydáváme na horu Mt. Robert. Vyjíždíme autem po prašné pískové cestě Mt. Robert Road na parkoviště, odkud jdeme zdolat vrchol. Byla to hodinová dřina bukovým pralesem vzhůru, dále už jenom otevřený alpský terén a neuvěřitelné kochačky. Celá štreka nám trvala necelé 4 hodiny i s vrcholovou sváčou. Vracíme se k autu a odjíždíme do kempu se zcivilizovat. Servisní pozdní odpoledne z nás udělalo opět lidi – teplá sprcha, pračka, kuchyňka. Jenom ty muňky (Sand Flies) kdyby nebyly! Ty mrchy si nás najdou všude…
Už jsme hodně aklimatizovaní, což dokazuje fakt, že se tu i Míra cítí jako doma. Z parkoviště si to šinul v pravém jízdním pruhu až do doby, než na něj domorodec jedoucí v levém pruhu za ním zatroubil. Díky mu, zachránil nám život. Na naši pětiset metrové pouti protisměrem jsme nepotkali žádné auto, stejně tak jako na dvacetikilometrové trase do St. Arnaud.
Dorážíme na místo, parkujeme u místního infocentra. Promýšlíme jednodenní výlet a objednáváme spaní v kempu Kerr Bay na břehu jezera Rotoiti. Kolem něj se tyčí vysoké hory (cca 1400 m.n.m.). Velmi působivě a hrdě střeží jezero. My se vydáváme na horu Mt. Robert. Vyjíždíme autem po prašné pískové cestě Mt. Robert Road na parkoviště, odkud jdeme zdolat vrchol. Byla to hodinová dřina bukovým pralesem vzhůru, dále už jenom otevřený alpský terén a neuvěřitelné kochačky. Celá štreka nám trvala necelé 4 hodiny i s vrcholovou sváčou. Vracíme se k autu a odjíždíme do kempu se zcivilizovat. Servisní pozdní odpoledne z nás udělalo opět lidi – teplá sprcha, pračka, kuchyňka. Jenom ty muňky (Sand Flies) kdyby nebyly! Ty mrchy si nás najdou všude…
Žádné komentáře:
Okomentovat