sobota 8. března 2008

53. DEN – Wallaman Falls – NEJVĚTŠÍ VODOPÁD AUSTRÁLIE , TOWNSWILLE - NEJVĚTŠÍ KORÁLOVÁ EXPOZICE RYB A KORÁLŮ (5.3.2008)


Výlet na vyhlídku a dolů k vodopádu (sprcha), vodopád po dešti je super, přejezd do Townsville, původně plánovaný Magnetic Island se změnil v návštěvu zdejšího korálového podvodního světa Reef HQ, sleva za českou říkanku – opět jsme bekpekeři, přejezd do kempu QPWS mezi klokany

52. DEN – POVODNĚ V TROPICKÉM PÁSU (4.3.2008)


Ráno se probouzíme opět za deště. V Port Douglas a v okolí Cairns napršelo přes noc za 10 hodin 728 mm vody, což je 728 l na m2! To nenaprší ani v Českých Budějovicích za rok, a to by tam chtěl žít každý! Projíždíme bez zastávky Cairns (město hotelů, resortů, turistických nocleháren, kde před 15 lety nebylo skoro vůbec nic než bažina). Míříme stále na jih. Dojíždíme do malého města – Babinda, kde navštěvujeme infocentrum. Necháváme si doporučit místní bouldery (obrovské balvany v řece) v Babinda Creek. Dojíždíme tam, potok se po deštích změnil v zuřivou řeku s obrovským proudem zaplavujícím všechny bouldery , hlavní vjem tak zažívají uši slyšící nepřekonatelný hukot proudící vody. Opět prší, jak jinak. Po procházce se zdržujeme v místní picnic area, kde děláme naše první BBQ na území Austrálie – podávají se marinované kuřecí steaky. Pokračujeme po Bruce Highway do města Ingham, kde konečně kupujeme bombu k našemu plynovému vařiči (máme tu tak trošku extravagantní vařič s výrazně dražším plynem, místní vařiče mají plyn asi tak 4x lacinější a tak si do Austrálie vařič neberte a kupte si zde vařič včetně plynu). Na infocentru zjišťujeme možnosti co podniknout v okolí – vyhrává varianta navštívit největší australský vodopád – Wallaman Falls. Jdeme ještě do místní knihovny na intrnet zadarmo. Odjíždíme navečer do Girringun National Park do kempu nedaleko Wallaman Falls, zde potkáváme místního trempera a celý večer si necháváme vyprávět o Austrálii.

51. DEN – KROKODÝLÍ FARMA U PORT DOUGLAS (3.3.2008)


Ráno hned po rozbřesku utíkáme z kempu tak trochu bez placení. Tak trochu, jelikož jak se později ukáže, tu Míra zapomíná zánovní běhací boty Adidas. Jedeme navštívit krokodýlí farmu Hartley’s Crocodille Adventures na cestě zpět do Cairns. Necháváme se zatáhnout do vzrušující podívané na krokodýli v divoké přírodě i na chov krokodýlů pro kůži a maso v zajetí. Obdivujeme ostatní faunu a floru, vidíme ryby, želvy, koaly, klokany, papoušky, lovícího orla a mnoho dalšího! Jdeme po místní laguně na loďce a poznáváme několik z 18 místních krokodýlů o délce až 2,5 m. Na farmě jsme ztrávili skoro celý den, vracíme se sem po návštěvě předměstí Cairns za účelem nákupu potravin. Vidíme odpolední show s krokodýlem a jeho krotitelem. Zjišťujeme zapomenutí bot a tak se pro ně vracíme asi 60 km. Pokoušíme se boty nalézt, ale neúspěšně. Odjíždíme již pozdě večer najít nějaký kemp na spaní ve městečku Port Dougles. Zde nakonec kempujeme opět zadarmo v kuchyňce místního kempu a přečkáváme obrovský tropický liják s povodněmi. Docela zážitek.

50. DEN – PŘELET ZE SYDNEY DO TROPICKÉHO CAIRNS (2.3.2008)


Ráno přelétáme tuzemským letadlem do Cairns. Tímto dochází k časovému posunu o 1 hodinu (Queensland district má posunutý čas vůči New South Walesu kvůli dennímu světlu, respektive NSW zavedl posun a QLD ne). Vedro. Dusno. Deštivo. Přijeli jsme do končícího období dešťů a tropických cyklon. Nové auto – Nissan Tiida 1,8 AUTOMAT – první řízení automatu v životě … hmm řadící páka je řadící páka. Z Cairns cestujeme na sever k Port Douglas, do centra tropů a deštných lesů. Prší, prší, prší – prostě tropický cyklon. Jak jinak taky v deštném pralese?! Poprvé na naší cestě vytahujeme pláštěnku a pončo. Jdeme na procházku k nedalekému kaňonku Mossman River s divokou vodou plnou krásných velkých kamenů uprostřed pravého deštného tropického pralesa v Daintree Rainforest NP. Všude vse ozývají nám neznámé zvuky. Kytky a stromy známe jen některé, a to z českých obýváků (např. fikus klasický či benjamínek). Vracíme se k pobřeží. Na pláže Korálového moře nemá bohužel cenu chodit, voda je zakalená z nepřetržitých dešťů, takže tu bohužel z koupačky nic není. Jinak je to tu samé koupací letovisko s neuvěřitelně nádhernými plážemi. Palmy, zlatý píseček.. na plážích je všude zdarma gril pro vlastní potřebu. Ale kdo by v tom slejváku griloval.
Stan rozbalujeme jak jinak než v dešti a to v kempu ve městečku Mossman. Přijíždíme pozdě a tak jsme v kempu tak trochu načerno.

49. DEN – ODLET Z NZ, PŘÍLET DO SYDNEY (1.3.2008)


Vstáváme brzy, dobalujeme poslední zavazadla a s nutností co nejdříve vrátit auto se vracíme přímo do půjčovny ve Wellingtonu. Vracíme auto, doplácíme dalších 30 NZD navíc a necháváme se zavést k muzeum Te Papa. Zde navštěvujeme Te skvělou výstavu o velrybách – dostáváme slevu pro backpackery, i když jsme paní u kasy říkali, že nemáme žádnou průkazku. Asi je to z nás cítit, že jsme kotlíkáři. Poté následuje přesun na letiště autobusovou linkou č. 91, projíždíme tunelem skrz Victoria Hill – taková dlouhá hobití díra. Sedáme do letadla a začíná pršet. Kvůli nepřízni počasí je náš let do Sydney asi o 45 delší, pilot to dopředu ohlásil a splnil. Zažíváme několik menších turbulencí a vidíme všude jen mraky. Okolo 17 hod šťastně přistáváme v Sydney, čas na hodinkách si posouváme o 2 hodiny zpět. V příletové hale nás přepadají dvě turistky cestující na Nový Zeland s tím, že nemohou provést alkohol co nakoupili ve své výchozí destinaci – JAR, a tak jsme najednou obdarování 4 ks jednolitrových láhví alkoholu. Příjemný dárek na uvítanou! Na letišti nás vyzvedává shuttle bus námi dopředu zaplaceného hotelu. Ubytováváme se ve 3 hvězdičkovém hotelu Ibis nedaleko letiště. Sprcha, lednička, POSTEL!!! Víc vám snad nemusíme povídat… prostě po 45 dnech paráda k nezaplacení.

48. DEN – WELLINGTON – MUZEUM TE PAPA (29.2.2008)


Ráno začíná příjemně a využíváme slibované teplé sprchy. Opět se necítíme. Balíme si věci do batohů, dneska se budeme loučit s autem, a tak na to musíme být připraveni. Jedeme do Wellingtonu do muzea Te Papa. Te Papa je muzeum o všem na Novém Zelandu - od stvoření ostrovú, popisuje a názorně ukazuje přírodu a její tvory od těch nejstarších již vyhunulých, po ty největší dosud žijící, popisuje historii a kulturu původních obyvatel – Maorů, jsou zde zachyceny období osidlování NZ Evropany, a dále až do současnosti – současné umění a design. Návštěva muzea Te Papa je opravdu na celý den, mi jsme zde z časových důvodů strávili necelé čtyři hodiny. Odpoledne jedeme vrátit auto do půjčovny se snahou si auto ještě prodloužit o jeden den až do odletu. To se nám nakonec podaří až poté, co milý pán z autopůjčovny zjistí, že všechny backpekery ve Wellingtonu jsou plné a že nás nenechá spát na ulici. Vracíme se tedy do města s cílem splnit poslední povinnost – závěrečná večeře. Nacházíme příjemnou restauraci s milou obsluhou a dáváme si co proto včetně točeného pivka a sklenky vína. Mňam. Odjíždíme z Wellingtonu po SH č.2 asi 60 km do bezplatného kempu DOC, kde trávíme poslední noc na NZ.

47. DEN – TREK K BLUE RANGE HUT (28.2.2008)


Dopoledne moc nechvátáme, ale přesto poměrně brzy vyrážíme na poslední trek na NZ. Představujeme si příjermnou procházku podél potoka k chatě Blue Range Hut. Skutečnost je však poněkud jiná. Kopec v buši, lezení přes kořeny a prodírání se zarostlou cestou. Asi po necelé hodině došplháváme na hlavní hřeben, ze kterého jsou krásné výhledy na okolní kopce. Vše je pokryté neprostupnou buší. Scházíme k chatě, opravdu je celá modrá. Je to jedna z mnoha (asi 600) chat či přístřešků sloužících turistům pro přespání nebo schování se v nepříznivém počasí. Většina chat je provozována DOC, některé jsou ve správě alpinistickéhi klubu NZ či místních turistických nadšenců. V každém případě vybavení chat je super, určitě není problém se zde ubytovat či se schovat. Vracíme se zpět, cestu si prodlužujeme okružním trekem k potoku. Nic než buš, zase buš a vosy. Někdy po poledni se vracíme k autu, Míra dělá oběd a Lenuška se opaluje. Přejíždíme směrem k Wellingtonu do kempu DOC v Catchpool Valley. Čeká nás kemp s teplou sprchou, moc se těšíme.