53. DEN – Wallaman Falls – NEJVĚTŠÍ VODOPÁD AUSTRÁLIE , TOWNSWILLE - NEJVĚTŠÍ KORÁLOVÁ EXPOZICE RYB A KORÁLŮ (5.3.2008)

Výlet na vyhlídku a dolů k vodopádu (sprcha), vodopád po dešti je super, přejezd do Townsville, původně plánovaný Magnetic Island se změnil v návštěvu zdejšího korálového podvodního světa Reef HQ, sleva za českou říkanku – opět jsme bekpekeři, přejezd do kempu QPWS mezi klokany

52. DEN – POVODNĚ V TROPICKÉM PÁSU (4.3.2008)

Ráno se probouzíme opět za deště. V Port Douglas a v okolí Cairns napršelo přes noc za 10 hodin 728 mm vody, což je 728 l na m2! To nenaprší ani v Českých Budějovicích za rok, a to by tam chtěl žít každý! Projíždíme bez zastávky Cairns (město hotelů, resortů, turistických nocleháren, kde před 15 lety nebylo skoro vůbec nic než bažina). Míříme stále na jih. Dojíždíme do malého města – Babinda, kde navštěvujeme infocentrum. Necháváme si doporučit místní bouldery (obrovské balvany v řece) v Babinda Creek. Dojíždíme tam, potok se po deštích změnil v zuřivou řeku s obrovským proudem zaplavujícím všechny bouldery , hlavní vjem tak zažívají uši slyšící nepřekonatelný hukot proudící vody. Opět prší, jak jinak. Po procházce se zdržujeme v místní picnic area, kde děláme naše první BBQ na území Austrálie – podávají se marinované kuřecí steaky. Pokračujeme po Bruce Highway do města Ingham, kde konečně kupujeme bombu k našemu plynovému vařiči (máme tu tak trošku extravagantní vařič s výrazně dražším plynem, místní vařiče mají plyn asi tak 4x lacinější a tak si do Austrálie vařič neberte a kupte si zde vařič včetně plynu). Na infocentru zjišťujeme možnosti co podniknout v okolí – vyhrává varianta navštívit největší australský vodopád – Wallaman Falls. Jdeme ještě do místní knihovny na intrnet zadarmo. Odjíždíme navečer do Girringun National Park do kempu nedaleko Wallaman Falls, zde potkáváme místního trempera a celý večer si necháváme vyprávět o Austrálii.

51. DEN – KROKODÝLÍ FARMA U PORT DOUGLAS (3.3.2008)

Ráno hned po rozbřesku utíkáme z kempu tak trochu bez placení. Tak trochu, jelikož jak se později ukáže, tu Míra zapomíná zánovní běhací boty Adidas. Jedeme navštívit krokodýlí farmu Hartley’s Crocodille Adventures na cestě zpět do Cairns. Necháváme se zatáhnout do vzrušující podívané na krokodýli v divoké přírodě i na chov krokodýlů pro kůži a maso v zajetí. Obdivujeme ostatní faunu a floru, vidíme ryby, želvy, koaly, klokany, papoušky, lovícího orla a mnoho dalšího! Jdeme po místní laguně na loďce a poznáváme několik z 18 místních krokodýlů o délce až 2,5 m. Na farmě jsme ztrávili skoro celý den, vracíme se sem po návštěvě předměstí Cairns za účelem nákupu potravin. Vidíme odpolední show s krokodýlem a jeho krotitelem. Zjišťujeme zapomenutí bot a tak se pro ně vracíme asi 60 km. Pokoušíme se boty nalézt, ale neúspěšně. Odjíždíme již pozdě večer najít nějaký kemp na spaní ve městečku Port Dougles. Zde nakonec kempujeme opět zadarmo v kuchyňce místního kempu a přečkáváme obrovský tropický liják s povodněmi. Docela zážitek.

50. DEN – PŘELET ZE SYDNEY DO TROPICKÉHO CAIRNS (2.3.2008)

Ráno přelétáme tuzemským letadlem do Cairns. Tímto dochází k časovému posunu o 1 hodinu (Queensland district má posunutý čas vůči New South Walesu kvůli dennímu světlu, respektive NSW zavedl posun a QLD ne). Vedro. Dusno. Deštivo. Přijeli jsme do končícího období dešťů a tropických cyklon. Nové auto – Nissan Tiida 1,8 AUTOMAT – první řízení automatu v životě … hmm řadící páka je řadící páka. Z Cairns cestujeme na sever k Port Douglas, do centra tropů a deštných lesů. Prší, prší, prší – prostě tropický cyklon. Jak jinak taky v deštném pralese?! Poprvé na naší cestě vytahujeme pláštěnku a pončo. Jdeme na procházku k nedalekému kaňonku Mossman River s divokou vodou plnou krásných velkých kamenů uprostřed pravého deštného tropického pralesa v Daintree Rainforest NP. Všude vse ozývají nám neznámé zvuky. Kytky a stromy známe jen některé, a to z českých obýváků (např. fikus klasický či benjamínek). Vracíme se k pobřeží. Na pláže Korálového moře nemá bohužel cenu chodit, voda je zakalená z nepřetržitých dešťů, takže tu bohužel z koupačky nic není. Jinak je to tu samé koupací letovisko s neuvěřitelně nádhernými plážemi. Palmy, zlatý píseček.. na plážích je všude zdarma gril pro vlastní potřebu. Ale kdo by v tom slejváku griloval.
Stan rozbalujeme jak jinak než v dešti a to v kempu ve městečku Mossman. Přijíždíme pozdě a tak jsme v kempu tak trochu načerno.

49. DEN – ODLET Z NZ, PŘÍLET DO SYDNEY (1.3.2008)

Vstáváme brzy, dobalujeme poslední zavazadla a s nutností co nejdříve vrátit auto se vracíme přímo do půjčovny ve Wellingtonu. Vracíme auto, doplácíme dalších 30 NZD navíc a necháváme se zavést k muzeum Te Papa. Zde navštěvujeme Te skvělou výstavu o velrybách – dostáváme slevu pro backpackery, i když jsme paní u kasy říkali, že nemáme žádnou průkazku. Asi je to z nás cítit, že jsme kotlíkáři. Poté následuje přesun na letiště autobusovou linkou č. 91, projíždíme tunelem skrz Victoria Hill – taková dlouhá hobití díra. Sedáme do letadla a začíná pršet. Kvůli nepřízni počasí je náš let do Sydney asi o 45 delší, pilot to dopředu ohlásil a splnil. Zažíváme několik menších turbulencí a vidíme všude jen mraky. Okolo 17 hod šťastně přistáváme v Sydney, čas na hodinkách si posouváme o 2 hodiny zpět. V příletové hale nás přepadají dvě turistky cestující na Nový Zeland s tím, že nemohou provést alkohol co nakoupili ve své výchozí destinaci – JAR, a tak jsme najednou obdarování 4 ks jednolitrových láhví alkoholu. Příjemný dárek na uvítanou! Na letišti nás vyzvedává shuttle bus námi dopředu zaplaceného hotelu. Ubytováváme se ve 3 hvězdičkovém hotelu Ibis nedaleko letiště. Sprcha, lednička, POSTEL!!! Víc vám snad nemusíme povídat… prostě po 45 dnech paráda k nezaplacení.

48. DEN – WELLINGTON – MUZEUM TE PAPA (29.2.2008)

Ráno začíná příjemně a využíváme slibované teplé sprchy. Opět se necítíme. Balíme si věci do batohů, dneska se budeme loučit s autem, a tak na to musíme být připraveni. Jedeme do Wellingtonu do muzea Te Papa. Te Papa je muzeum o všem na Novém Zelandu - od stvoření ostrovú, popisuje a názorně ukazuje přírodu a její tvory od těch nejstarších již vyhunulých, po ty největší dosud žijící, popisuje historii a kulturu původních obyvatel – Maorů, jsou zde zachyceny období osidlování NZ Evropany, a dále až do současnosti – současné umění a design. Návštěva muzea Te Papa je opravdu na celý den, mi jsme zde z časových důvodů strávili necelé čtyři hodiny. Odpoledne jedeme vrátit auto do půjčovny se snahou si auto ještě prodloužit o jeden den až do odletu. To se nám nakonec podaří až poté, co milý pán z autopůjčovny zjistí, že všechny backpekery ve Wellingtonu jsou plné a že nás nenechá spát na ulici. Vracíme se tedy do města s cílem splnit poslední povinnost – závěrečná večeře. Nacházíme příjemnou restauraci s milou obsluhou a dáváme si co proto včetně točeného pivka a sklenky vína. Mňam. Odjíždíme z Wellingtonu po SH č.2 asi 60 km do bezplatného kempu DOC, kde trávíme poslední noc na NZ.

47. DEN – TREK K BLUE RANGE HUT (28.2.2008)

Dopoledne moc nechvátáme, ale přesto poměrně brzy vyrážíme na poslední trek na NZ. Představujeme si příjermnou procházku podél potoka k chatě Blue Range Hut. Skutečnost je však poněkud jiná. Kopec v buši, lezení přes kořeny a prodírání se zarostlou cestou. Asi po necelé hodině došplháváme na hlavní hřeben, ze kterého jsou krásné výhledy na okolní kopce. Vše je pokryté neprostupnou buší. Scházíme k chatě, opravdu je celá modrá. Je to jedna z mnoha (asi 600) chat či přístřešků sloužících turistům pro přespání nebo schování se v nepříznivém počasí. Většina chat je provozována DOC, některé jsou ve správě alpinistickéhi klubu NZ či místních turistických nadšenců. V každém případě vybavení chat je super, určitě není problém se zde ubytovat či se schovat. Vracíme se zpět, cestu si prodlužujeme okružním trekem k potoku. Nic než buš, zase buš a vosy. Někdy po poledni se vracíme k autu, Míra dělá oběd a Lenuška se opaluje. Přejíždíme směrem k Wellingtonu do kempu DOC v Catchpool Valley. Čeká nás kemp s teplou sprchou, moc se těšíme.

46. DEN – PLÁŽ U WANGANUI (27.2.2008)

Kemp opouštíme až v poledne, ano až tak dobře se nám spalo a následně s holkama Lenčou a Jančou flákalo toho rána a dopoledne. Dále již ale sami odjíždíme směrem na Wanganui, na pláž Kai Iwi Beach u Tasmánského moře. Opalovačka, svačinka, Čtyřlístek a sudoku – to byla hlavní náplň dne. Následně se ještě přesouváme o dalších více jak 200 km, na místečko kousek od Mastertonu, do kempu DOC Kiriwhakapapa, který je na území lesního parku Tararua. Sluníčko zapadá okolo 20 hod, kocháme se gigantickými červánky. Celí utahaní z náročného dne usínáme na krásné vysečené louce uprostřed lesů, v rajónu ptáka kiwiho.

45. DEN – NEJKRÁSNĚJŠÍ JEDNODENNÍ TREK – TONGARIRO CROSSING (26.2.2008)

V 6 hod budíček – je před rozedníváním. Za 40 min na to odjezd do Whakapapa Village. Tam na parkovišti u infocentra necháváme 2 auta, třetím se přesouváme na start trasy Tongarira Crossing. Toto je od nás taková malá finta, jak neplatit předražené autobusy a vyhnout se místům, o kterých se říká, že se na nich vykrádají auta.
Tongariro Crossing je trek na cca 7-8 hod, má něco přes 18 km, k tomu si lze cestu zpestřit výletem ke kráteru na sopku (+ 3 hod) nebo na Tongariro Summit (+ 1,3 hod), odkud jsou neopakovatelné výhledy.
Na „startu“ jsou již více jak 4 autobusy turistů, a tak jdeme s davem. Škoda, že jsme nestihli dorazit na místo o pouhou čtvrthodinku dříve. Snažíme se všechny ty turisty si odmyslet, ale moc to nejde. Jsou všude. Jediná vada na kráse prvních 8 km treku. Příroda je čarodějka. Pohybujeme se mezi sopečnými kameny, podloží na některých úsecích sálá teplo, ze země občas dokonce i uniká pára. Okolo nás jsou stále aktivní sopky (poslední erupce byla v září 2007, cyklus výbuchů je cca 8 let). Míra se od naší skupinky odpojuje a vydává se, po boku několika málo dalších odvážlivců, lést sopečným popelem a lávovými kameny na sopku Mt. Ngauruhoe (2291 m n.m.). My ostatní mu držíme palce a vše z povzdálí za mírného posunu vpřed sledujeme.
VÝLET NA SOPKU: odbočuji poněkud dříve z trasy hlavního treku a valím si to přímo směr vrchol, míjím desítky lávových kamenů, ubývá všeho živého, přibývá popel a struska. První část je pozvolnější a lezení lávovým polem je v pohodě, čím dál výše je však cesta obtížnější a škrábání na kopec je ve stylu „dva kroky vpřed, jeden vzad“. Potkávám několik spolubojovníků, jsme na tom všichni stejně. Asi ve 2/3 kopce traverzujeme na skalnaté hřbítky vedoucí přímo pod vrchol, cesta se stává opět pohodlnější. Vrchol těsně pod kopcem je ozdoben červeným lávovým prachem, poprvé nakukuji do kráteru. Z boku kráteru vystupuje pára, na jeho dně leží pozůstatky sněhu. Je docela zima, všichni pádíme na vrchol pro nezapomenutelné zážitky z výhledů na okolí. Fantastické, jedno z NEJ míst NZ. Po návratu na hlavní trek se na odbočce k vrcholu Mt.Tongariro setkávám s ostatními a pokračujeme okolo Red Crater (Červený kráter) k Blue Pool. Cesta od Blue Pool už není tak oku lahodící, postupně sestupujeme do údolí na konec treku, kde je parkoviště pro autobusy odvážející turisty zpět na výchozí místo treku nebo do místa jejich ubytování. Těsně před tím, než trek zaústí do buše je soukromý pozemek se teplými sirnými prameny a jezírky, vstup je jen na povolení majitele. Poslední část treku vede buší podél potoků. Hned po dojití na parkoviště skáčeme již do skoro jedoucího autobusu a za mírný poplatek se necháváme hodit zpět k autu do Whakapapa Village. Zde odpočíváme a vyčkáváme příjezdu zbylé části skupiny – Jany a Lenči. Všichni dorazí OK a vracíme se do nedalekého kempu DOC. Domlouváme akční výlet za nejlepším fish and chips do nedalekého městečka Turangi (jen 40 km dalek, vzdálenosti se tu vnímají trošičku jinak). Po chvilce hledání nacházíme podnik s NEJ fish and chips a dáváme si zaslouženou odměnu v podobě docela chutné ryby s hranolky. Poté přejíždíme do místního campparku za kamarádem Jany a Lenči – Tomášem, kde klábosíme o zážitcích z NZ tak dlouho, než dopijeme všechny piva. Vracíme se do kempu až brzy ráno.

44. DEN – MT. DAMPSON FALLS A NÁVRAT K TONGARIRU (25.2.2008)

Cesta po silnici č. 40 (skoro jako „in the midlle of nowhere“), Mt. Dawson Falls – vodopád 74 m padající po hladké skále, žraní melouna, pivo, pohodička, sluníčko, přejezd zpět k Tongariru do infocentra ve Whakapapa Village a následně do kempu DOC. Počásko na následující den má být slibné, chystáme se tedy na údajně nejhezčí jednodenní trek na NZ. V kempu potkáváme dvě sympatické Češky Lenču a Janču a jejich novozélandského kamaráda Gena a společně u povzbuzovacích nápojů kujeme pikle na následující den.

43. DEN – STRATFORD, NEW PLYMOUTH A WHITE CLIFFS (24.2.2008)

Zevlování ve Stratfordu, nakupování, infocentrum, plovárna, přejezd do New Plymouthu, zahrady a orchidey, přejezd k White Clifs, vaření večeře u útesů, přejezd na spaní bokem od SH č.3

42. DEN – FORGOTTEN WORLD HIGHWAY, MT.EGMONT NATIONAL PARK - DAWSON FALLS (23.2.2008)

Cesta od Tongaria, výhled na spirálovitou železnici, přejezd Forgotten World Highway k treku ve Whangem. National Parku – trek Matemat…, cesta k Otahu Hut, na zpáteční cestě od treku zpatřena horská koza, přejezd k Mt. Edmont National Parku do Stratfordu, odtud výlet k Dawson Falls, zpět do Stratfordu, ubytování v kempu + kecání s Čechy. Počasí špatné – oblačno se sprškami.

41. DEN – TAUPO, PŘEJEZD K TONGARIU (22.2.2008)

Návštěva Taupa, kupování bot, infocentrum, cesta k Tongariu, výhledy a hledání termálních bazénků, přejezd do centra Tongaria, infocentrum, procházka k Taranaki Falls, odjezd z centra směr ubytování, zastávka u vodopádů ???, ubytování v kempu DOC.

40. DEN – ROTORUA, HUKA FALLS (21.2.2008)

Akce „tučňák II“ aneb zadarmo na gejzír!
Koupačka v termálním bazénku na potoce. Milinka kolabuje.
Huka Falls
Mirečkovi nechtějí prodat pivo… nevěří mu, že mu je více než 25 let, a takoví lidi se prý musí podle místních zákonů prokazovat ID průkazem nebo pasem. Míra sklesle vrací vychlazené plechovky, že si je při takových zákonech tedy mají nechat.