Ráno bylo, a to hned ve 4:15, prostě nešlo dospat. Po snídani jsme se sbalili, abychom později mohli rychle odejít směrem k terminálu trajektu na jižní ostrov. Vyrazili jsme pěšky do ranního hlavního města. Ráno nebyl skoro žádný provoz, žádní pěšáci, pouze běžci, běžci a zase běžci. K tomu se přidali i cyklisté, inlajnisté a vypadalo to, jakoby celý Wellington po ránu sportoval. My jsme prošli podél hlavní pobřežní komunikace do centra s cílem najít outdorovou prodejnu za účelem nákupu plynových bomb k vařiči. To se nám po chvíli hledání podařilo a v prodejně typu něco jako OBI jsme zakoupili to, co jsme potřebovali. Prodavačka u kasy byla fakt moc milá a svorně s námi vytrpěla snahu zaplatit platební kartou. První pokus byl neúspěšný, zvolili jsme na terminálu typ karty CHANGE (stejně jako předtím v Downtown backpackeru). Druhá volba SAVE byla rovněž neúspěšná. Třetí a z možností i poslední volba byla CREDIT a ta už slavila úspěch! Naučili jsme se platit kartou na NZ!. Pro Vás, co se chcete vyhnout těmto marným pokusům, volte rovnou variantu CRD (ona prodavačka byla trošku nesvá po zjištění, že nevíme jaký typ karty používáme J ).
Z centra města jsme se vraceli komunikací procházející přes komerčně administrativní čtvrť Wellingtonu. Město už docela ožilo, provoz výrazně zesílil, i když dopravní zácpy jsme neviděli. Vrátili jsme se do hostelu, rychle dobalili, něco ještě pojedli a vydali se pěšky k terminálu trajektu. Dle mapy cca. 2km, ve skutečnosti trošku více a hlavně podél jedné z hlavních výpadovek v žáru dopoledního slunce, s 23 kg batohem na zádech a 6 kg batůžkem na hrudi. Už jsem měl i pochybnosti zdali to najdeme, ale nakonec se povedlo a úspěšně jsme na check-inu sundali batohy. Voucher byl v pořádku, a tak nalodění na trajekt proběhlo bez problémů. Po chvíli čekání jsme se vydali na cca. 3 hodinovou cestu trajektem na jižní ostrov. Jízda podél pobřeží nalákala nejednoho pasažéra k pořízení fotek pobřeží severního ostrova. My jsme mezi nimi nechyběli. To pravé však přišli při příjezdu na ostrov jižní. Byla to překrásná podívaná při průjezdu úžinami a zálivy směrem do Pictonu. V Pictonu jsme po krátké chvíli našli naše zprostředkovatele pro zapůjčení auta. Po vyplnění smlouvy a zaplacení 1934 NZD jsme se vydali za poznáním krás jižního ostrova. Abychom při tom neumřeli hlady, zastavili jsme se v místním supermarketu na nákup nezbytných potravin, ale i potravin postradatelných našim jazýčkům však neodolatelným. Po nákupu jsme se vydali směrem na Nelson po panoramatic road. Cesta plná serpentin, kopců, překrásných výhledů. Cestou jsme zjistili nemilou věc, a to ztrátu opalovacího krému. Naše těla začala pociťovat co to znamená jižní slunce. Po prokličkování se do Nelsonu jsme pokračovali směrem na Motueka a odtud na Abel Tasman Track. Den se pomalu začínal měnit v noc a tak jsme se rozhodli přenocovat na příhodném místě po boku několika kotlíkářů v obytných autech.
Z centra města jsme se vraceli komunikací procházející přes komerčně administrativní čtvrť Wellingtonu. Město už docela ožilo, provoz výrazně zesílil, i když dopravní zácpy jsme neviděli. Vrátili jsme se do hostelu, rychle dobalili, něco ještě pojedli a vydali se pěšky k terminálu trajektu. Dle mapy cca. 2km, ve skutečnosti trošku více a hlavně podél jedné z hlavních výpadovek v žáru dopoledního slunce, s 23 kg batohem na zádech a 6 kg batůžkem na hrudi. Už jsem měl i pochybnosti zdali to najdeme, ale nakonec se povedlo a úspěšně jsme na check-inu sundali batohy. Voucher byl v pořádku, a tak nalodění na trajekt proběhlo bez problémů. Po chvíli čekání jsme se vydali na cca. 3 hodinovou cestu trajektem na jižní ostrov. Jízda podél pobřeží nalákala nejednoho pasažéra k pořízení fotek pobřeží severního ostrova. My jsme mezi nimi nechyběli. To pravé však přišli při příjezdu na ostrov jižní. Byla to překrásná podívaná při průjezdu úžinami a zálivy směrem do Pictonu. V Pictonu jsme po krátké chvíli našli naše zprostředkovatele pro zapůjčení auta. Po vyplnění smlouvy a zaplacení 1934 NZD jsme se vydali za poznáním krás jižního ostrova. Abychom při tom neumřeli hlady, zastavili jsme se v místním supermarketu na nákup nezbytných potravin, ale i potravin postradatelných našim jazýčkům však neodolatelným. Po nákupu jsme se vydali směrem na Nelson po panoramatic road. Cesta plná serpentin, kopců, překrásných výhledů. Cestou jsme zjistili nemilou věc, a to ztrátu opalovacího krému. Naše těla začala pociťovat co to znamená jižní slunce. Po prokličkování se do Nelsonu jsme pokračovali směrem na Motueka a odtud na Abel Tasman Track. Den se pomalu začínal měnit v noc a tak jsme se rozhodli přenocovat na příhodném místě po boku několika kotlíkářů v obytných autech.
Žádné komentáře:
Okomentovat