Celou noc nám bouřící moře hučelo do uší, ale spát se dalo. Po probuzení rychle snídáme a balíme stan. Vyrážíme na prohlídku Palačinkových hor (Pancakes Rocks) na západním pobřeží Tasmánského moře. Je to botanicko geologický zážitek – palmy a skály přímo na pobřeží moře, opravdu vynikající podívaná, v hlavní roli zde excelují mořské vlny rozbíjející se o skály připomínající nalisované palačinky. Po asi dvou hodinách prohlídky odjíždíme dále podél západního pobřeží do města Greymouth (největší město na západním pobřeží). Je to milé městečko, takové klasicky roztahané. Tankujeme plnou a vyrážíme do hor – do Arthur´s Pass National Park. Je to cca 90 km od pobřeží, jedeme po 16% stoupání do sedla Arthur´s Pass, kde asi před sedmi lety dostavěli unikátní most dlouhý 440 m. Ne že by v sedle hor bylo mostu obyčejně třeba, ale zde eroze okolních svahů dosáhla takových rozměrů, že silnice nemohla vést ve svahu a bylo nutno vybudovat most pro vedení silnice „ve vzduchu“. Ze sedla sjíždíme do vesničky Arthur´s Pass Village – centrum národního parku. Navštěvujeme místní infocentrum – skvělá podíváná na výstavu hiostorických fotografií místních nadšenců z turisticko-alpinistického oddílu v letech 1890-1985. Dále jsou zde pěkně udělané modely okolních kopců s přehledným zobrazením turisticky nejzajmavějších míst. Hned před infocentrem baví lidi na tamním parkovišti roztomilý a hravý asi čtyřiceticentimetrový horský papoušek Kea, který nežije nikde jinde na světě než na jižním ostrově Nového Zélandu. Opouštíme infocentrum a vydáváme se na první odpolední trek, tedy spíše procházku, k místnímu největšímu vodopádu – Devils Punchbowl Falls – výška 131 m. Po návratu se vracíme do sedla nad vesnici a vycházíme na druhý trek – Temple Basin Ski Centre – místní centrum zimních lyžařských sportů. Tak trochu tomu nechceme věřit, že se zde lyžuje, protože v údolí se nachází jen prašné parkoviště. Žádné vleky, žádné kiosky, prostě nic. Vylézáme z údolí na kopec – cca 900 m převýšení a docházíme k několika chatám reprezentující zázemí ski areálu. Vleky – dřevěné kůly a na nich orezlé kladky svědčí o tom, že na léto se zde vše balí a prostě tu nic není J. Co tu ale je, tak to je překrásný výhled na štíty okolních hor, jejichž hřebeny sahají do výše až 2271 m – Mt. Rolleston. Pod hřebeny se často objevují zbytky ledovců či dosud neroztátého sněhu. Po dvou hodinách se vracíme zpět k autu a odjíždíme se ubytovat do nejbližšího kempu – Greyneys Shelter (zdarma na okraji silnice č.73 asi 6 km pod vesnicí Arthur´s Pass). Večeříme párky s fazolemi a píšeme deník. Dávám si pivo.
Žádné komentáře:
Okomentovat