Ráno je deštivé, hory nad jezerem zmizely a jsou celé zahaleny v mracích. Potvrzuje se předpověď počasí, idylické slunečno skončilo. Snídáme, čekáme na menší deštík, abychom mohli sbalit stan. Odjíždíme k největšímu jezeru v parku Nelson Lakes, k jezeru Rotorua. Stále prší, občas jsou to potoky vody. Kotvíme auto u jezera, ale téměř vše je zahaleno bílými hustými mračny. Není vidět nic, co je dále než 100 m. Tím náš pobyt u Rotorua končí a pro špatné počasí se přemísťujeme o cca 130 km dál, do velkého přístavního města na západním pobřeží – do Westportu. Internet v infocentru, nákup v supráči New World. Déšť pomalu ustává. Vydáváme se cca 15 km za Westport na mys Cape Foulwind. Zde přestává pršet a na chvíli se dokonce ukázalo sluníčko. Moře je v odlivu, ale silný vítr vrhá vlny do tří až čtyřmetrových vln. Obdivujeme kolonii tuleňů (the Seals), kteří měli právě siestu, a pokračujeme pěšky podél pobřeží k tamnímu majáku. Vítr nabírá na síle, chtěl odnést i Míru – ještě že jsem ho držela J . Vyhlídky na moře jsou parádní, ale nadmíru silný vítr nám nedovoluje téměř žádné kochání nad mořskými panoramaty. Vyfoukaní se vracíme k autu, nasedáme a přesouváme se jižním směrem po západním pobřeží až do městečka Punakaiki. Zde je další národní park – Paparoa (palačinkové hory). Tak jak si je zítra dáme – s marmeládou nebo s jogurtem a čokoládou?
Nocujeme na silničním odpočívadle u řeky Punakaiki River hned za městečkem, nad námi se tyčí jedna palačinková skála. K večeři párečky a něco jako toustový tmavý chléb s diskontní slevou, jako příloha syrová zelenina a pivo. Jdeme na podvečerní procházku k Tasmánskému moři. Na západním pobřeží se opravdu nedá koupat.
Nocujeme na silničním odpočívadle u řeky Punakaiki River hned za městečkem, nad námi se tyčí jedna palačinková skála. K večeři párečky a něco jako toustový tmavý chléb s diskontní slevou, jako příloha syrová zelenina a pivo. Jdeme na podvečerní procházku k Tasmánskému moři. Na západním pobřeží se opravdu nedá koupat.
Žádné komentáře:
Okomentovat