Hádejte, komu se ráno nechce z vyhřátého pelíšku? Moc se Lence nedivte, v noci byla docela zima. Hory jsou hory, zvláště pokud je v noci jasno, což bylo. Vstáváme až o půl deváté, děláme snídani – jogurt s musli, k tomu se podává hořký čaj a jako příloha je sendvič s máslem, se sýrem a okurkou. Balíme stan a věci na trek. Vyrážíme zpět do vesničky Arthur´s Pass na parkoviště infocentra (744 m.n.m.). Pohorky na nohy a jde se. Před námi očekávaných 5 hodin chůze, z toho první dvě jen nahoru, směrem na vrchol Avalache Peak (1847 m.n.m.). V první půlhodině vymýšlíme básničku „Nahoru, dolu“:
Báseň: Nahoru, dolu
Složil: udřený turista na začátku několikahodinové cesty, ještě hodně moc pod vrcholem
Nahoru na horu,
nahoru, nahoru.
Na horu nahoru.
Vrchol a dolů,
Dolů do dolů.
Dolů, dolů.
Udýchaní a spocení z lezení po prudkém zalesněném kopci dolézáme turistu s velkým báglem na zádech. Před ním hned machrujeme, jak se nám jde snadno. Ještě že je krásně azuro, v dešti neradno vydávati se na tato místa. Chvíli s báglistou prohazujeme anglická slůvka. Je to Francouz z Lyonu. Vyměňujeme si dosud nejlepší zážitky z našich treků po Zélandě. Chvíli po tom, co vylezeme nad pásmo stromů se k nám přidají dva papoušci Kea. Prohlížejí si nás a hrdě nám ukazují své peří.. asi mají hlad. Krmit papoušky je zakázané, a tak si s nima můžeme jenom povídat. Stále lezeme nahoru. Odtud to je ještě kus nahoru, a pak už jenom nahoru na horu. Po dvou hodinách dřiny, potu a odříkání (ale pořád jsme šli nalehko oproti Frantíkovi) jsme na vrcholu. Homolkovi hadr – tohle jsou teprve panorámata! Míra vytahuje své vrcholové pivo a dělí se s Frantíkem a německým kolemjdoucím turistou. Scházíme do údolí, je to skoro o kolena, ale vydrželi jsme to. U auta chvilku odpočíváme a zpovídáme Čecha, co tu žije již 2 roky. Dostáváme několik dobrcýh tipů na výlety. Moc díky! Nabíráme pitnou vodu z pítka na vlakovém nádraží a odjíždíme zpět na West Coast. Odtud míříme podél pobřeží na jih do Hokitiky. Ve městečku Hokitika obdivujeme místní rukodělné maorské šperky ze zelených kamenů, kterým říkají „Jade“. Doplňujeme chybějící potraviny v místním New Worldu. Lenka si kupuje navíc i jablečný Cider J, já přidávám další platíčko hádejte čeho J. Odjíždíme z Hokitiky a opodál rozbalujeme stan - v kempu u jezera, cena 6 NZD/os. My jsme ale neplatili nic… Večeře a hajdy na kutě. Opět bojujeme s přesilou komárů, neúspěšně. Usínáme.
Báseň: Nahoru, dolu
Složil: udřený turista na začátku několikahodinové cesty, ještě hodně moc pod vrcholem
Nahoru na horu,
nahoru, nahoru.
Na horu nahoru.
Vrchol a dolů,
Dolů do dolů.
Dolů, dolů.
Udýchaní a spocení z lezení po prudkém zalesněném kopci dolézáme turistu s velkým báglem na zádech. Před ním hned machrujeme, jak se nám jde snadno. Ještě že je krásně azuro, v dešti neradno vydávati se na tato místa. Chvíli s báglistou prohazujeme anglická slůvka. Je to Francouz z Lyonu. Vyměňujeme si dosud nejlepší zážitky z našich treků po Zélandě. Chvíli po tom, co vylezeme nad pásmo stromů se k nám přidají dva papoušci Kea. Prohlížejí si nás a hrdě nám ukazují své peří.. asi mají hlad. Krmit papoušky je zakázané, a tak si s nima můžeme jenom povídat. Stále lezeme nahoru. Odtud to je ještě kus nahoru, a pak už jenom nahoru na horu. Po dvou hodinách dřiny, potu a odříkání (ale pořád jsme šli nalehko oproti Frantíkovi) jsme na vrcholu. Homolkovi hadr – tohle jsou teprve panorámata! Míra vytahuje své vrcholové pivo a dělí se s Frantíkem a německým kolemjdoucím turistou. Scházíme do údolí, je to skoro o kolena, ale vydrželi jsme to. U auta chvilku odpočíváme a zpovídáme Čecha, co tu žije již 2 roky. Dostáváme několik dobrcýh tipů na výlety. Moc díky! Nabíráme pitnou vodu z pítka na vlakovém nádraží a odjíždíme zpět na West Coast. Odtud míříme podél pobřeží na jih do Hokitiky. Ve městečku Hokitika obdivujeme místní rukodělné maorské šperky ze zelených kamenů, kterým říkají „Jade“. Doplňujeme chybějící potraviny v místním New Worldu. Lenka si kupuje navíc i jablečný Cider J, já přidávám další platíčko hádejte čeho J. Odjíždíme z Hokitiky a opodál rozbalujeme stan - v kempu u jezera, cena 6 NZD/os. My jsme ale neplatili nic… Večeře a hajdy na kutě. Opět bojujeme s přesilou komárů, neúspěšně. Usínáme.
Žádné komentáře:
Okomentovat