Ráno se louèíme s Jitkou a Martinem a vyrážíme smìrem na Mt.Cook. Projíždíme podél øeky Kawarau River (sledujeme bungee jumping), kocháme se výhledy na vinice a pøijíždíme k bývalému zlatokopeckému poli. Je zde zároveò možno zažít jetboating na krásné øece se skalnatými bøehy. Zjišujeme situaci – cena docela obstojná k pomìru cena/výkon – 85 NZD/os. na 40 minut. Jediný zádrhel je poèet lidí na lodi – min. poèet jsou ètyøi lidé. Jsme dva a èekáme na další zájemce. Dlouho nic. Slibujeme si od autobusu turistù ze Slovinska alespoò ty dva jetboutisty. Nikdo. Zklamanì, ale s pøesvìdèením, že se vrátíme, odjíždíme do nedalekého mìsta Cromwell kde nakupujeme potraviny. Vracíme se k jetboatu, po cestì se zastavujeme pro èerstvé ovoce. Pøi nákupu potkáváme èechoaustralany pùvodem z Brna, pøíjemnì se zapovídáme. Na jetboatu nic nového, další autobus pøípadných zájemcù dorazí až pozdì odpoledne. Rozhodneme se poèkat, píšeme deník, obìdváme atd. Blíží se doba pøedpokládaného pøíjezdu autobusu, už tomu ani nevìøíme, že bychom jetboat na tomto místì okusili. Pak dìj nabírá na obrátkách. Autobus je tu a jsou to Japonci, kteøí skoro všichni jdou na jetboat. Doèkali jsme se!? Poèet Japoncù odpovídá pøesnému poètu míst na jedné lodi.. Nevzdáváme to a mrkáme na paní u kasy, že to jako po tom celodenním èekání už musí klapnout. Bez turbo-loïky neodjedeme! Zážitek z jet-boatingu stál za to – byl umocnìný neskuteèným køikem Japonek z rychlé jízdy (øvali, i když se nebylo èeho obávat), 360° otáèky lodi, sprcha 10°C teplou vodou z øeky pøi každém prudším zatoèení, k tomu vyprávìní prùvodce o místní øece a ptáku kiwi.. vše samozøejmì zakonèeno nezbytným potleskem všech Japonèíkù. Po jízdì se všichni oklepali od kapek vody. Jen Míra odcházel celý zmáchaný, nebo jasnì pøevyšoval vìtšinu posádky. Úsmìvy jsme mìli od ucha k uchu.
Po vodním zážitku jsme se vydali smìrem k nejvyšší hoøe Zélandu – k Mt. Cook. Jeli jsme pøes Cromwell, a protože jsme byli líní vaøit, zašli jsme tam na Fish and chips. Dostáváme lísteèek k naší objednávce se slovy, že to bude za ¼ hod. Pauzu vyplòujeme exkurzí mìsta, omrkáváme pozùstatky historického centra (5 domù), zbytek byl zaplaven umìle vytvoøenou pøehradou Dunston.
Nabíráme jídlo a valíme za horou.. spíme u øeky spolu s hromadou pijících domorodcù.
Po vodním zážitku jsme se vydali smìrem k nejvyšší hoøe Zélandu – k Mt. Cook. Jeli jsme pøes Cromwell, a protože jsme byli líní vaøit, zašli jsme tam na Fish and chips. Dostáváme lísteèek k naší objednávce se slovy, že to bude za ¼ hod. Pauzu vyplòujeme exkurzí mìsta, omrkáváme pozùstatky historického centra (5 domù), zbytek byl zaplaven umìle vytvoøenou pøehradou Dunston.
Nabíráme jídlo a valíme za horou.. spíme u øeky spolu s hromadou pijících domorodcù.
Žádné komentáře:
Okomentovat