Dnes nás čeká pohodových 6 km s plnou polní. Ráno proto nikam nespěcháme, užíváme si údajně nejteplejšího jezera. V poledne máme sraz s českým sympatickým párem – Jíťou a Martinem - na křižovatce do Kinlochu, asi 50 km daleko. Cesta je klikatá, podél několika desítekkilometrového jezera. Úchvatné pohledy. Členité hory, zasněžené vrcholky místy s ledovci, z nich vytékající potůčky. Dorážíme na místo. Protože je před námi cesta s jiným místem začátku a asi 30 km vzdáleným koncem, jedno auto kluci vezou na konec treku, druhým pak všichni jedeme na jeho začátek. Tímto českým trikem se tu dá něco nákladů ušetřit. Bágly na záda a jde se. Hodně toho prokecáme, a tak nám kilometry rychle ubíhají. Přecházíme řeku po lávce, kde se chystá skupinka nadšenců na canyoning. Chvíli na ně zíráme, ale pak naše kroky vedou dál. Vodopády, krásné lesy, vodopády… Mysleli jsme si, že s Mírou hodně fotíme a natáčíme. Martin nás, aniž by to tušil, přesvědčil, že jsme vlastně amatéři. Rozhodl o tom moment, kdy ze svého menšího batůžku vytáhl svoje fotografické dělo, více jak metrový stativ, a pak pro úlovek nejlepšího záběru vlezl do zurčícího potoku hned pod vodopád. Příroda byla všude kolem nádherná. Když začalo první stoupáníčko, začali jsme konzultovat, kdo co nese ve své batožině. Nepsanou soutěž o nesené kilogramy jsme vyhráli my mezi páry – nesli jsme si jídla na 6 dnů (trek byl na dny 4), celkově vyhrál Míra, když všechny jasně převálcoval svými čtyřmi 440 ml plechovkami piva. Večer pak hned dvě zmizely. Taky jsme poprvé zavedli pojem „druhá večeře“, kdy jsme po zjištění, kolik toho vlastně táhneme, roztáhli i své žaludky. Prima záležitost!
Žádné komentáře:
Okomentovat