Vstáváme a vyrážíme smìrem na Twizel – mìsteèko asi 50 km od Mt. Cook Village. Na tamním infocentru se dozvídáme špatné zprávy o oèekávaném poèasí (internet se zde použít moc nedá – starý hardware a pomalé pøipojení za tìžké peníze nám dovoluje poslat pouze 2 sms za 10 minut). Dnes má být poslední den bez deštì, od zítra vydatné srážky, na horách se silnìjším vìtrem. Vždy sledujeme pøedpovìï alespoò na 2 dny dopøedu, tentokráte meteorologové dlouho èekali s vypuštìním informací. Rychle skáèem do auta a mažeme do vsi pod Mt. Cookem (vesnice lehce pøes 700 m n.m., hora 3753 m n.m.). Vítají nás pøekrásné vrcholky zasnìžených Jižních Alp, všude spousta ledovcù. Vesnièka je postavená jenom pro turisty, jako mnoho ostatních na tomto ostrovì. Jako bonus bereme zdejší aplinistické centrum Sira Edmunda Hillaryho. Po rychlém prùzkumu infocentra, nìco po 13. hod, balíme batùžek a míøíme na chatu, kde jsme pùvodnì plánovali pøespat a odkud jsou údajnì ty nejlepší výhledy na Mt. Cooka. Kvùli oèekávaným dešùm musíme ujít za odpoledne to, co jsme plánovali na poklidnì ztrávené 2 dny, z pøespání nahoøe nic nebude. Na turistických cedulích, které cestou potkáváme, jsou vzdálenosti k Mueller Hut (to je ta super chata, 1841 m n.m.) asi 4 hodin cesty nahoru, dolù je to pak o hodinku ménì. Trasa byla zpoèátku pohodová, zpevnìné cesty témìø po rovinì. Asi po pùl hodince to ale pøišlo – už jenom samé stoupání, stoupání a pak ještì ostøeji. Valíme a pøedbíháme spostu turistù. Otevírají se nám výhledy do údolí i na ledovcová jezírka a jezera. Vidíme Mt. Cook! Zdá se nám tak malý a tak blízko, ale pøitom je o více než 2000 m výše než my, o vzdálenosti ani nemluvì. Cestu nahoru zvládáme za 2,75 hod. Spocení ale šastní vychutnáváme neskuteènì pøekrásné výhledy i témìø novì postavenou Mueller Hut (chata byla neuvìøitelnì mnohokrát pøestavovaná nebo vlastnì stavìná úplnì znovu, vždy z dùvodu jejího stržení lavinou). Každá z chat mìla jinou image. Poslední vydání Mueller Hut je moc povedené – prosklenná okna ze 3 stran spoleèenské místnosti dovolují z teplého zákoutí sledovat dìj na okolních vrcholcích, samozøejmì i s nezbytným výhledem na Mt. Cooka. To se musí vidìt, ten pocit, jak vás tu hory obklopí, se nedá popsat. Svaèíme a je nám líto, že tu nebudeme nocovat. Do chaty zaèínají pøicházet nocležníci. My dojídáme sváèu a když nocležníkùm øíkáme Good bye, vyvalují na nás oèi. My se s nimi ale už delšími rozhovory nezdržujeme, je pùl páté a musíme do vsi. V dáli vicíme pøicházet první mraky, sedají si na nìkolik vrcholkù. Od chaty po šutrácích do sedla, pak asi pùl hodinky klouzavou šotolinou a pak už po celkem normální trase dolù a dolù. O pùl osmé a za sucha jsme u auta. Jenom naše goráèe dostaly zabrat.. voní dodnes. Sedáme do auta a jedeme z hor pryè, asi 100 km – èeká na nás vyhlášené jezero Tekapo. Pøijíždíme tam za tmy, jsme zvìdaví, jak to tam asi vypadá. Uvidíme ráno…
Žádné komentáře:
Okomentovat