Po rozbřesku balíme batožinu. Najednou je v autě tolik prostoru! Slyšíme auto, jak se k nám blíží – aj aj, DOC auťák. To nás asi půjde sprdnout, že máme stan u řeky.. Auto zastavuje, uniformovaný pán vystupuje a už zdálky na nás volá, jak pěkné místo ke stanování jsme si vybrali. My souhlasně pokyvujeme hlavami a se zaťatými půlkami čekáme, až se na nás za to vrhne a bude nás pokutovat. To se ale nestalo. Místo toho nám dává letáček o Dydimu – velkém problému jižního ostrova. Je to jakási řasa, která zamořuje už přes 50 řek. Když pánovi oznamujeme, že se dnes přeplavíme na severní ostrov, nechá nás být a odjede. Vracíme se do Pictonu a kocháme se v tamním přístavu. Vracíme v půjčovně auto, na severním ostrově dostaneme nové, umyté a voňavé. Loď Interislander je narvaná k prasknutí – je pátek po poledni. Pohodové tři hodiny jízdy lodí, z velké části mezi fjordy, nás přesvědčují o kráse této země. V přístavu ve Wellingtonu na nás už čeká poskok s Mírovým příjmením na ceduli. Má pro nás autíčko! Během krátké chvíle fasujeme Toyotu Corollu, bílá, 1,8 l benzín. Míra je nadšen.. oproti Nisanu Pulsaru má tohle auto tah. Co se týče zavazadlového prostoru, je to trochu downgrade – musíme sklopit zadní sedačky, abychom se s báglama a následným nákupem potravin (hlavně piv) vešli.
Vyhlídka počasí na nádlesující 2 dny není růžová, a tak je rozhodnuto odjet úplně na sever ostrova – na Cape Reinga, který je od Wellingtonu vzdálen 1100 km.
Ještě toho dne ujíždíme 360 km, až za Lake Taupo. Prší, prší až chčije. Stan stavíme lehce po půlnoci ve chvíli pauzi mezi lijáky.
Vyhlídka počasí na nádlesující 2 dny není růžová, a tak je rozhodnuto odjet úplně na sever ostrova – na Cape Reinga, který je od Wellingtonu vzdálen 1100 km.
Ještě toho dne ujíždíme 360 km, až za Lake Taupo. Prší, prší až chčije. Stan stavíme lehce po půlnoci ve chvíli pauzi mezi lijáky.
Žádné komentáře:
Okomentovat