Vstáváme brzy, abychom na Cape Reinga minuli davy turistů a udělali nějaké ty fotky bez lidí. Cestou se ještě stavujeme na pláži Pacifiku, kde Míra ve vlnách provádí ranní hygienu a užívá si s vlnami. Cesta k mysu je pohodová, posledních dvacet kilometrů je po šotolině. Dojíždíme k mysu jako třetí auto, takže pohoda bez lidí. Jdeme k místu střetu Pacifiku s Tasmánským mořem. Na vrcholu skalisek se tyčí maják. Kocháme se pohledem o sebe tříštících se vln, je to úchvatná podívaná, která je k vidění údajně pouze na dvou místech naší planety. Odjíždíme z mysu a na zpáteční cestě odbočujeme k obrovským písečným dunám na konci Ninety Miles Beach. Vylézáme na vrchol a rozhlížíme se k Tasmánskému moři. Sledujeme sjížění dun na surfech, sami je sbíháme což také stojí za to. Na cestě zpět na jih odbočujeme ještě jednou, a to do srdce Ninety Miles Beach, která měří 52 mílí. Prohánějí se tu po pláži autobusy s turisty, aby taky ne, pláž slouží jako druhá dálnice spojující Cape Reinga s jihem. Míra se opět koupe a zápasí s vlnami. My s autem na pláž nesmíme, autám z půjčoven je vjezd zakázán kvůli devastaci aut vlivem působení slané vody a písku. Poté opouštíme pláže Tasmánského moře a podél zálivů Pacifiku přejíždíme jižním směrem k městečku Paihia (letovisko v zálivu Bay of Islands). Spíme někde poblíž chatové osady uprostřed lesa, noční tvorové dělají v noci pěknej bordel, je to docela strašidelné.
Žádné komentáře:
Okomentovat