V plánu je přejet do centra sirných pramenů, minerálních a baheních koupelí, do centra sirného smradu – Rotorua. Do města dojíždíme dopoledne, zastavujeme se v infocentru, kde se toho moc nedozvídáme, ale kupujeme si užitečnou mapu města a okolí za 1 NZD. Navštěvujeme pobočku naší autopůjčovny a prodlužujeme si dobu zapůjčení auta o jeden den za vynikajících 30 NZD (kde si u nás půjčíte Toyotu Corollu 1.8 VVTi za 420 Kč na den?). Z mapy vyčítáme možnosti navštěv geotermálních atrakcí v okolí města Rotorua. Je toho požehnaně, první na řadu přichází Hells Gate (Brána do pekla). Kupujeme si lístky (25 NZD/os.) a vydáváme se za poznáním geotermálních jezírek, baheních lázní, sirných sopouchů. To vše za opravdu velice silného zápachu síry (snad jsem to řekl dostatečně jemně, kdyby to nešlo na web, dočtete se tu něco o strašným smradu J). Procházka nám zabírá asi 1,5 hodinky, fotíme hromadu sirných krystalků, bublajícího bahna, dokonce se dostáváme za přispění jednoho hodného dělníka na nedaleký heliport odkud pořizujeme fotky celého areálu. Odjíždíme z Hells Gate a míříme na sever, chceme vidět stometrové vodopády v ???. Nakonec vidíme po hledání jen stometrové peřeje, kde je slalom pro kajakáře na divoké vodě (chybička v překladu turistického průvodce J). Přejíždíme zpět na okraj města Rotorua, máme chuť navštívit dlaší geotermální oblast – Te ???. Zde je to vše okořeněné maorskou kulturou v podání tanečního a pěveckého sboru. Od návštěvy nás ale nakonec odrazuje poměrně vysoké vstupné a nechceme obětovat 100 NZD za juknutí na jeden gejzír, který třeba nebude zrovna chrlit vodu a páru. Jedeme proto pryč s umyslem další den najít geotermální oblast volně přístupnou. Přejíždíme k jezeru ??? kde spíme v úplně opuštěném kempu DOC. Parádní záležitost, skvělé jezero, krásný přístřešek pro vaření, kuchtíme, odpočíváme, popíjíme nějaké pivečko a vínečko. Trháme vynikající lesní ostružiny, jsou zde velké jako naše zahradní. Kdo by si v únoru nedal čerstvé ostružiny ???
Žádné komentáře:
Okomentovat