V 6 hod budíček – je před rozedníváním. Za 40 min na to odjezd do Whakapapa Village. Tam na parkovišti u infocentra necháváme 2 auta, třetím se přesouváme na start trasy Tongarira Crossing. Toto je od nás taková malá finta, jak neplatit předražené autobusy a vyhnout se místům, o kterých se říká, že se na nich vykrádají auta.
Tongariro Crossing je trek na cca 7-8 hod, má něco přes 18 km, k tomu si lze cestu zpestřit výletem ke kráteru na sopku (+ 3 hod) nebo na Tongariro Summit (+ 1,3 hod), odkud jsou neopakovatelné výhledy.
Na „startu“ jsou již více jak 4 autobusy turistů, a tak jdeme s davem. Škoda, že jsme nestihli dorazit na místo o pouhou čtvrthodinku dříve. Snažíme se všechny ty turisty si odmyslet, ale moc to nejde. Jsou všude. Jediná vada na kráse prvních 8 km treku. Příroda je čarodějka. Pohybujeme se mezi sopečnými kameny, podloží na některých úsecích sálá teplo, ze země občas dokonce i uniká pára. Okolo nás jsou stále aktivní sopky (poslední erupce byla v září 2007, cyklus výbuchů je cca 8 let). Míra se od naší skupinky odpojuje a vydává se, po boku několika málo dalších odvážlivců, lést sopečným popelem a lávovými kameny na sopku Mt. Ngauruhoe (2291 m n.m.). My ostatní mu držíme palce a vše z povzdálí za mírného posunu vpřed sledujeme.
VÝLET NA SOPKU: odbočuji poněkud dříve z trasy hlavního treku a valím si to přímo směr vrchol, míjím desítky lávových kamenů, ubývá všeho živého, přibývá popel a struska. První část je pozvolnější a lezení lávovým polem je v pohodě, čím dál výše je však cesta obtížnější a škrábání na kopec je ve stylu „dva kroky vpřed, jeden vzad“. Potkávám několik spolubojovníků, jsme na tom všichni stejně. Asi ve 2/3 kopce traverzujeme na skalnaté hřbítky vedoucí přímo pod vrchol, cesta se stává opět pohodlnější. Vrchol těsně pod kopcem je ozdoben červeným lávovým prachem, poprvé nakukuji do kráteru. Z boku kráteru vystupuje pára, na jeho dně leží pozůstatky sněhu. Je docela zima, všichni pádíme na vrchol pro nezapomenutelné zážitky z výhledů na okolí. Fantastické, jedno z NEJ míst NZ. Po návratu na hlavní trek se na odbočce k vrcholu Mt.Tongariro setkávám s ostatními a pokračujeme okolo Red Crater (Červený kráter) k Blue Pool. Cesta od Blue Pool už není tak oku lahodící, postupně sestupujeme do údolí na konec treku, kde je parkoviště pro autobusy odvážející turisty zpět na výchozí místo treku nebo do místa jejich ubytování. Těsně před tím, než trek zaústí do buše je soukromý pozemek se teplými sirnými prameny a jezírky, vstup je jen na povolení majitele. Poslední část treku vede buší podél potoků. Hned po dojití na parkoviště skáčeme již do skoro jedoucího autobusu a za mírný poplatek se necháváme hodit zpět k autu do Whakapapa Village. Zde odpočíváme a vyčkáváme příjezdu zbylé části skupiny – Jany a Lenči. Všichni dorazí OK a vracíme se do nedalekého kempu DOC. Domlouváme akční výlet za nejlepším fish and chips do nedalekého městečka Turangi (jen 40 km dalek, vzdálenosti se tu vnímají trošičku jinak). Po chvilce hledání nacházíme podnik s NEJ fish and chips a dáváme si zaslouženou odměnu v podobě docela chutné ryby s hranolky. Poté přejíždíme do místního campparku za kamarádem Jany a Lenči – Tomášem, kde klábosíme o zážitcích z NZ tak dlouho, než dopijeme všechny piva. Vracíme se do kempu až brzy ráno.
Tongariro Crossing je trek na cca 7-8 hod, má něco přes 18 km, k tomu si lze cestu zpestřit výletem ke kráteru na sopku (+ 3 hod) nebo na Tongariro Summit (+ 1,3 hod), odkud jsou neopakovatelné výhledy.
Na „startu“ jsou již více jak 4 autobusy turistů, a tak jdeme s davem. Škoda, že jsme nestihli dorazit na místo o pouhou čtvrthodinku dříve. Snažíme se všechny ty turisty si odmyslet, ale moc to nejde. Jsou všude. Jediná vada na kráse prvních 8 km treku. Příroda je čarodějka. Pohybujeme se mezi sopečnými kameny, podloží na některých úsecích sálá teplo, ze země občas dokonce i uniká pára. Okolo nás jsou stále aktivní sopky (poslední erupce byla v září 2007, cyklus výbuchů je cca 8 let). Míra se od naší skupinky odpojuje a vydává se, po boku několika málo dalších odvážlivců, lést sopečným popelem a lávovými kameny na sopku Mt. Ngauruhoe (2291 m n.m.). My ostatní mu držíme palce a vše z povzdálí za mírného posunu vpřed sledujeme.
VÝLET NA SOPKU: odbočuji poněkud dříve z trasy hlavního treku a valím si to přímo směr vrchol, míjím desítky lávových kamenů, ubývá všeho živého, přibývá popel a struska. První část je pozvolnější a lezení lávovým polem je v pohodě, čím dál výše je však cesta obtížnější a škrábání na kopec je ve stylu „dva kroky vpřed, jeden vzad“. Potkávám několik spolubojovníků, jsme na tom všichni stejně. Asi ve 2/3 kopce traverzujeme na skalnaté hřbítky vedoucí přímo pod vrchol, cesta se stává opět pohodlnější. Vrchol těsně pod kopcem je ozdoben červeným lávovým prachem, poprvé nakukuji do kráteru. Z boku kráteru vystupuje pára, na jeho dně leží pozůstatky sněhu. Je docela zima, všichni pádíme na vrchol pro nezapomenutelné zážitky z výhledů na okolí. Fantastické, jedno z NEJ míst NZ. Po návratu na hlavní trek se na odbočce k vrcholu Mt.Tongariro setkávám s ostatními a pokračujeme okolo Red Crater (Červený kráter) k Blue Pool. Cesta od Blue Pool už není tak oku lahodící, postupně sestupujeme do údolí na konec treku, kde je parkoviště pro autobusy odvážející turisty zpět na výchozí místo treku nebo do místa jejich ubytování. Těsně před tím, než trek zaústí do buše je soukromý pozemek se teplými sirnými prameny a jezírky, vstup je jen na povolení majitele. Poslední část treku vede buší podél potoků. Hned po dojití na parkoviště skáčeme již do skoro jedoucího autobusu a za mírný poplatek se necháváme hodit zpět k autu do Whakapapa Village. Zde odpočíváme a vyčkáváme příjezdu zbylé části skupiny – Jany a Lenči. Všichni dorazí OK a vracíme se do nedalekého kempu DOC. Domlouváme akční výlet za nejlepším fish and chips do nedalekého městečka Turangi (jen 40 km dalek, vzdálenosti se tu vnímají trošičku jinak). Po chvilce hledání nacházíme podnik s NEJ fish and chips a dáváme si zaslouženou odměnu v podobě docela chutné ryby s hranolky. Poté přejíždíme do místního campparku za kamarádem Jany a Lenči – Tomášem, kde klábosíme o zážitcích z NZ tak dlouho, než dopijeme všechny piva. Vracíme se do kempu až brzy ráno.
Žádné komentáře:
Okomentovat